úterý 18. října 2011

Z kázání svatého biskupa Petra Chryzologa
(Sermo 117: PL 52, 520-521)

Slovo, Boží moudrost, se stalo tělem
     O dvou lidech prohlásil svatý apoštol, že dali počátek lidskému pokolení, totiž o Adamovi a o Kristovi. Dva lidé, stejní, pokud jde o tělo, avšak rozdílní, pokud jde o zásluhu; co do uspořádání údů zcela jistě velmi podobní, avšak už svým původem naprosto nepodobní. První člověk Adam, praví apoštol, se stal živou bytostí; poslední však Adam oživujícím duchem.
     Onen první člověk byl stvořen tímto posledním, dostal od něho i duši, aby mohl žít. A tento je sám původcem své podoby, takže neočekával život od někoho jiného, nýbrž on sám byl dárcem života pro všechny. Onen je tvořen z naprosto bezcenného bláta, tento vychází z nejvzácnějšího panenského lůna; v onom se hlína mění v tělo, v tomto je tělo povýšeno k božství.
     Co k tomu ještě dodat? Je tu nový Adam. Ten tehdy při stvoření vtiskl svou podobu onomu prvnímu. A to je důvod, proč na sebe vzal jeho stav, i proč přijal jeho jméno; aby nepřišel o to, co učinil podle svého obrazu. První Adam a poslední Adam: onen první má svůj počátek, tento poslední nemá konec. Tento poslední je totiž ve skutečnosti první; sám přece říká: Já jsem první a já jsem poslední.
     Já jsem první, to znamená bez počátku. Já jsem poslední, tedy samozřejmě bez konce. Ale není napřed to, praví apoštol, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé; zajisté země je dříve než plod, nemá však takovou cenu jako plod: země vyžaduje vzdechy a námahu, plod štědře poskytuje prostředky a život. Právem se prorok těší z takového plodu a říká: Naše země vydá svůj plod. Jaký plod? Přece ten, o němž se na jiném místě říká: Na trůně tvém dám slavně zasednout dědici, který z tvého těla vzejde. První člověk, praví apoštol, byl utvořen ze země, je pozemský; druhý člověk je z nebe.
     Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti. Jak to, že ti, kdo se tak nenarodili, se budou moci takovými stát? Že nezůstanou tím, čím se narodili, nýbrž trvale budou, jak se znovuzrodili? Je to tím, bratři, že nebeský Duch zúrodňuje tajemným paprskem svého světla panenské lůno, takže ti, kteří jako pozemšťané přišli na svět do žalostného stavu pokolení člověka učiněného z hlíny, se z Ducha rodí jako nebešťané a stávají se podobnými svému Tvůrci. Jsme-li ovšem již znovuzrozeni a přetvořeni k obrazu našeho Stvořitele, naplňme také to, k čemu nás vybízí apoštol: Jako jsme tedy nesli podobu pozemského, nesme i podobu nebeského.
     Když tedy jsme podle našeho Pána již znovuzrozeni, jak jsme řekli, a když nás Bůh přijal za své děti, ať také beze zbytku nosíme celou podobu svého Tvůrce: nikoli sice co do vznešenosti, ta přísluší jemu jedinému, ale co do nevinnosti, prostoty, mírnosti, trpělivosti, pokory, milosrdenství a svornosti, neboť v tom se on sám chtěl stát a být jedním z nás.

RESPONSORIUM
Řím 5,18.12

O. Jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, * tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život.
V. Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, * tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život.

(http://breviar.op.cz)