neděle 6. listopadu 2011

Ze starokřesťanské homilie z 2. století


(Cap. 1, 1 – 2, 7: Funk 1, 145-149)
Kristus chtěl zachránit to, co hynulo

     Bratři, o Ježíši Kristu máme smýšlet tak jako o Bohu, jako o soudci živých i mrtvých, a pod svou spásou si nemáme představovat nic malého. Kdybychom si totiž představovali málo, také bychom doufali jen v malou odměnu. Ale ti, kdo své spáse rozumí takto, hřeší, a hřešíme i my, protože zapomínáme, odkud, kým a kam jsme byli povoláni a co pro nás snášel Ježíš Kristus, když za nás trpěl.
     Čím se mu za to odměníme a jaké ovoce přineseme, aby se rovnalo tomu, co nám dal on? Kolik dobrodiní mu vlastně dlužíme? Vždyť on nám dal světlo, jako Otec nás nazval svými dětmi a zachránil nás, když jsme hynuli. Jakou chválu mu tedy připravíme a co mu dáme odplatou za to, co jsme dostali? Vždyť jsme byli duchovně slepí, klaněli jsme se kameni a dřevu, zlatu, stříbru a mědi, dílu lidských rukou; a celý náš život nebyl nic než smrt. Ačkoli jsme byli obklíčeni temnotami a měli zrak plný takové tmy, přece jsme prohlédli a z jeho vůle jsme zahnali mrak, který nás pokrýval.
     Smiloval se totiž nad námi a spasil nás, neboť byl hluboce pohnut, když viděl, jak jsme plni bludu a záhuby a že nemáme žádnou naději na záchranu, leda skrze něho. A tak nás povolal z nebytí, neboť chtěl, abychom byli.
     Raduj se, neplodná, která jsi nerodila, propukni v jásot a volej, která jsi nezakusila porodní bolesti, protože mnohem více dětí bude mít opuštěná, než ta, která má muže. Když se říká, raduj se neplodná, která jsi nerodila, mluví se o nás, neboť dokud se naší Církvi nedostalo dětí, byla neplodná. A když se říká volej, která jsi nezakusila porodní bolesti, znamená to, že se máme neodbytně obracet k Bohu v modlitbách a neumdlévat jako rodičky. Když se říká, že mnohem více dětí bude mít opuštěná, než ta, která má muže, myslí se tím náš lid, který se zdál být osiřelý a Bohem opuštěný, ale teď, když věříme, je nás najednou víc, než těch, kteří si mysleli, že vlastní Boha.
     Jinde zase Písmo říká: Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky. To se říká proto, že hynoucí bylo třeba zachránit. Neboť veliké a podivuhodné není stavět to, co stojí, ale co padá. Tak i Kristus chtěl zachránit to, co hynulo; když jsme již hynuli, přišel a povolal nás, a zachránil mnohé.
RESPONSORIUM
1 Sol 5, 9-10; Kol 1, 13

O. Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, ale abychom získali spásu skrze našeho Pána Ježíše Krista. Ten za nás umřel, * abychom my žili spojeni s ním.
V. Bůh nás vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. *Abychom my žili spojeni s ním.